Nutellové sušenky.

To zase byla jednou neděle :o)
Neměli jsme žádné plány a venku to nevypadalo ani na procházku. V kávovaru nám došla káva, tak jsem otevřela skříňku, že ji ihned doplním, jinak na to zapomenu a v pondělí o pauze, kdy je každá minutka důležitá, bych si pěkně zabrblala. Hmátla jsem pro sáček a na jednou koukám.... to jsme koupili tak obrovskou nutellu? Vzhledem k tomu, že ji jíme pouze ve výjimečných případech (a to pozdě večer, když nás honí mlsná a máme doma banány si je pěkně namažeme nutellkou a završíme šlehačkou, a to se pak spinká, panečku :o)), nemáme šanci ji sníst.
K tomu jsme začali pracovat venku a to kolikrát není výhodné jezdit zpátky do pokojíku na pauzu, a zůstáváme venku. Pro tyto případy je super mít něco napečeno, k tomu v termosce kafíčko a máte snídani jako vínko.
Sklenici s Nutellou jsem položila na stůl a přemýšlela co s ní. Buchtu, koláč s ovocem... a nebo sušenky! Sedla jsem si k počítači a světe div se .... v podstatě nic jsem nenašla. Recept složen pouze ze 3 ingrediencí neberu jako pečení, nemá cenu se do něčeho takového vůbec pouštět. Tak jsem hledala na zahraničních webech.

Spousta věcí z těchto receptů u nás není k dostání a navíc je nutno udělat je bezlepkové. A tomu teprve říkám výzva! Přesně něco pro mě a volnou neděli. Hrabala jsem v šuplíku, v zásobách, v lednici a nakonec jsem vytvořila něco co se mi velmi líbí a už je uloženo v knize na příště.

Suroviny: 

* 115g másla (pokojové teploty)
* 150g světle hnědého cukru
* 100g krystalového cukru
* 1 větší vajíčko a 1 žloutek navíc
* 2 čajové lžičky vanilkového aroma (nebo vanilkový lusk)
* 148g Nutelly
* 295g Jirky (nebo klasické polohrubé mouky)
* 1 a 1/4 lžičky jedlé sody
* 1 lžička kukuřičného škrobu
* 1/2 lžičky soli
* 180g toho co máte rádi (lískových oříšků nebo čokolupínků)

Zapneme si troubu na 175 stupňů. Nachystáme si plech, který vyložíme pečícím papírem.

Pomocí mixéru šleháme v misce máslo na střední rychlost asi 1 minutu dokud není hladké a krémové. Přidáme hnědý i krystalový cukr a stále šleháme na střední velikost. Jakmile se vše spojí vlijeme vajíčko, žloutek a vanilku. Teď zvýšíme rychlost a dle potřeby vmícháváme i těsto, co se lepí po stranách. Nachystáme si 74g Nutelly a postupně přidáváme.

Vedle v misce si spojíme mouku, kukuřičný škrob, sodu a sůl. V nízkých otáčkách vše přisypáváme do mixéru a šleháme dokud nemáme jistotu, že je vše spojeno. Ke všemu dáme promíchat buď oříšky nebo čokolupínky. A můžeme vypnout mixér.

Pomocí vařečky vmícháme zbývající část Nutelly. Ale pozor ne úplně. Necháme ji ve větších částech jako táhlé pruhy. Těsto se bude zdát drolivé, ale to je v pořádku a tak jak má být :o)

Teď už jen tvoříme kuličky a skládáme na pečící papír. Nechte okolo určitě dost místa. Sušenky se krásně roztáhnou.

Pečeme 10 minut, lehce do zlatova po okrajích. Když je vytáhnete z trouby půjde vidět jak jsou sušenky uprostřed měkké křehké. Nechte 5 minut vychladnout na pečícím papíře a předejte na talíř.

Přikryté utěrkou vydrží čerstvé až týden.

P.S.: jeden trik na Nutellu. Vždy pořádně promíchejte celou sklenici. Nutella má tendenci vypouštět olej, který se usazuje nahoře. A základní pravidlo je, že to nejlepší z Nutelly je na dni sklenice.

Nezbývá než popřát dobrou chuť :o*

Rotterdam (svatební povinnosti).

Co si budeme povídat ... ono se to blíží. Napadá mě tolik svatebních klišé a povídaček, že to snad ani není možné, ale tomu se přece chceme vyhnout, takže ani sebemenší náznak. 

Na seznamu věcí k zařízení našeho supermanovského svatebního dne se nám začíná objevovat čím dál víc zelených škrtanců ... což znamená jediné ... KOUPENO, ZAŘÍZENO, NAPLÁNOVÁNO. Jenže ona jedna dosti podstatná věc nám chyběla ... u mě se vyřizuje a u mé druhé polovičky byla v nedohlednu :o) klasikaaaa .... 

Řekli jsme si, že to rozsekneme a tak jsme naplánovali menší výlet. Na druhou stranu nás ale nic netlačilo. Pořídíme nebo ne, však co .... rozhodně se nebudeme tlačit do něčeho jenom proto, že nám celkem začíná hořet u ..., no všichni víme kde. 

Co jsme to hledali, za čím jsme se to vlastně vydali ... a co bylo tou velkou prázdnou řádkou na našem seznamu ....? Tak to Vám nepovíme :o) omlouváme se, ale budeme tajemní jako hrad v Karpatech. Můžete si představovat všemožné, kouzelné i nekouzelné kousky. Jedno Vám přece jen povím. Cesta nebyla marná a my jsme odjížděli sice unavení s bolavými nožičkami (jelikož jsem hrozně kňourala, že se musíme projít :o)) ale MÁME TO.

A tak jsme šťastní, spokojení a opět se nám to rýsuje o něco přesněji. 

Pár střípků v podobě foteček z onoho vlastně ,,pracovního,, dne Vám posílám. 

Tato červená lodička byla naprosto krásná hospůdka. A my jsme se zasnili ... mít tak peněz jako želez ... tady by byla ta naše vysněná svatba. Kajuty, heineken, obřad v póze jako Jack a Rose :o) a večerní plavba. Koukli jsme na sebe, třeba jindy, třeba jednou. Ach... 

... no, pokračujeme dál. 

nožičky boleli, očička byla namlsaná a úkol splněn ... :o*

Bazary ... to je moje.

Dnes jsme měli krásné volno. Krásné tedy hlavně proto, že bylo konečně teplo, svítilo sluníčko a to se pak vstává úplně jinak.
V Holandsku byl dnes státní svátek - Ascension Day ( Nanebevstoupení Páně ). Vše tedy bylo zavřeno. Ale poklid svátku jaký by jste jinde čekali tu rozhodně nepanoval. Všude ve vesničkách i tu, kolem naši malé farmy byly různé pochody a spousta lidí vyrazilo na kolech. Líbí se mi, jak tu lidé umí využít čas, pěkné počasí. Sejdou se s rodinou, přáteli a vyrazí na tůru jen s batůžkem. A to i několik generací. Babičky s vnoučaty, manželé či jen nějaký osamělý človíček se svým čtyřnohým kamarádem.

My jsme ale na nějaký pochod neměli ani pomyšlení. Upřímně, blíží se nám odjezd domů a je to znát na našich silách. Nechtěli jsme ale celý den proležet, jelikož jsme věděli, že večer má pršet, tak jsme využili slunce dokud to jen šlo.
Nasedli jsme do auta, obuli pohodlné botečky a vyrazili do města, přímo do centra. Proč zrovna tam, když je všude zavřeno? Konal se BAZAR. A to znamená spousta stolečků, spousta super lidí a spousta krásných věcí, které se někomu nehodí a vy je nutně potřebujete. :o)

Tady jsem si krásně nesla jenom jednu tašku :o) 

Pak už to bylo horší. Plné ruce a foťák se musel schovat.

Malinká ukázka toho, co se mi povedlo ulovit :o)

( za plechové obrázky, které budu mít určitě v kuchyni 

jsem dala 4€ a za sklenici a láhev na vodu 1,50€ )

.. 

a radost mám obrovskou.

To se dnes bude krásně spát. 

:o*

Není chleba jako chleba !

Jedná se snad o nejdiskutovanější recept v celé oblasti celiakie.
Pro mě samotnou to byl ale taky pořádný oříšek. Pečivo je něco, bez čeho si obyčejný smrtelník neumí představit existenci.
Klasické bílé pečivo neobsahuje skoro žádnou vlákninu (pouze 4,5%) a to je skutečně minimum,
a díky tomu má vysoký glykemický index. Vyrábí se pouze ze středů jednotlivých zrn.

Velký mýtus v nás zakotvený velmi hluboko je: čím tmavší pečivo, tím zdravější.

To bohužel není pravda. Spousta pekáren dobarvuje pečivo karamelem nebo do těsta přidávají přímo kulér (pražený hnědnoucí cukr), slad či pražený ječmen. Bohužel JE TO LEGÁLNÍ ! A najednou máte z bílého těsta tmavé jen to luskne. Poté co jej výrobce obarví nasype napovrch nějaké ty semínka aby tedy dokonale připomínalo celozrnné pečivo.

Proč si tedy neupéct svůj?

Snad jen takový nápad. Pokud si myslíte, že se Vás to netýká. Zkuste týden bez pečiva. Kupte si rýžové či kukuřičné plátky a mlsejte. Pak mi můžete napsat u jakého jidla jste změnu pocítili nejvíce či kde je to pro Vás doslova nemyslitelné :o)

A teď už k samotnému chlebíku. 
Peču v domácí pekárně, přesně v této. Ano, věřím, že někomu pečení v pekárně nepřipadá dostatečně náročné a pracné. Nicméně má přímo bezlepkový program, zapnu si jej o pauze v práci a přijdu k čerstvému chlebíku.
Pročetla jsem spoustu diskuzí, vyzkoušela spoustu receptů. Musím říct, že mi kolikrát bylo až úzko. Spousta lidí s celiakií to jednoduše vzdalo. Žijí bez pečiva, nebo si dává nějakou tu korunku bokem a pak si koupí v obchodě již udělaný, který skutečně stojí hodně.
Ano, je to dlouhá cesta. Nemohla jsem se zbavit chuti a pocitu, že každý bezlekový chleba prostě chutná jako slaná buchta a to mi nešlo přes pusu. Dát tomu jen čas.

Tramtadááááá tu je můj mixík:

Vločkový bochník

Suroviny:

* 300ml vody
* 100ml mléka
* 3 lžíce olivového oleje
* 1 lžíce jablečného octa
* 2 lžičky soli
* 3 lžičky kmínu
* 1 větší lžíce másla
* 1 lžička cukru
* 500g mouky ( 250g mouky Jizerky - pro světlý 250g rýžové mouky
                                                            - pro tmavý 250g pohankové mouky celorznné )
* 2-3 hrsti pohankových či jáhelných vloček (momentálně mám instantní)
* semínka - podle chuti, podle šuplíku (dávám slunečnicové a sezamové ale občas i lněné, dýňově je taky prííma)

Díky vločkám se vám uprostřed nepropadně a má krásně křupavou kůrku. Nechám jej vychladnout pod utěrkou a pak skladuji, nenakrájený v plastové misce s víkem. 

Snad se Vám taky povede.

Dobrou chuť :o*

Zapečená snídaně.

Mám ráda na snídani kaši. Dříve to byla ovesná kaše s různými příchutěmi nebo kombinací.

Teď je to kaše rýžová. A musím říct, že je ještě lepší. Kdyby mi na alergii na lepek nepřišli, jsem přesvědčená, že sama od sebe bych si ji nikdy nekoupila. Jen mě tak přepadl strach.... co když se kaše jednou přejím? Pravda, že jsem její konzumaci omezila z každého dne tak na třikrát za týden, ale stejně co pak.

Dnes tu tedy pro Vás mám recept na výbornou variantu vloček nejen pro milovníky kaší :o)

Je hotový rychle a zašpiníte v podstatě jen jednu misku a lžičku.

Vločkový koláč:

(pro klasickou dortovou formu)

* 2 hrníčky vloček (já jsem použila rýžové, ale můžete použít jakékoliv, ale nejlépe bez ječného sladu)

* 2 hrníčky mléka ( já jsem použila kokosové)
* dle chuti rýžový sirup (nebo med :o)
* 2 lžíce kokosu
* 2 lžíce kakaa
* 2 banány a ovoce dle toho co máme v lednici (kiwi, jahody ...)

Zapneme si troubu na 175 stupňů.
Všechny ingredience kromě ovoce smícháme v misce. pořádně promícháme a necháme chvilku odstát dokud vločky trošku nenabudou na objemu.
Dortovou formu si vyplníme pečícím papírem.
Vytvořenou směs dáme do dortové formy, ale jen část, respektive zakryjeme dno. Poté naskládáme banán nebo další ovoce, a opět dáme, tentokrát již všechnu směs.

Dáme do vyhřáté trouby a pečeme přibližně 35 minut.

Dobrou chuť :o*

Quinoa pizza.

Krabička  už mi ležela ve skříni delší čas. Stále jsem nevěděla jak ji nejlépe využít. Všechny nápady na recepty mi přišly obyčejné a nebo natolik složité, že pro běžně fungujícího smrtelníka byly bezvýznamné. Taky se mi nechtělo vyplácat celou krabičku na jeden oběd a to byl zásadní problém veškerých receptů.

Pak jsme jeli do města. Koukala jsem po letácích a opět byla v akci tu velmi oblíbená mražená pizza. Tuhle variantu jsem neměla ráda ani tehdy, kdy jsem ještě jedla vše bez omezení. Buchtové suché těsto a tak málo oblohy, že pokud nejste úplný ignorant stejně si tam něco přidáte a ve finále Vás to vyjde na mnohem víc, než si ji komplet udělat sami doma. Jen to chce čas.
A tu byl ten nápad, nebo pokus? Těžko říct. Ono bezlepková dieta a strava je vlastně nekonečné experimentování :o)

A teď tedy k vaření, snad se Vám vše povede a bude chutnat šup šup.

Ingredience na těsto:
* 130g quinoa ( je jen na vás jaký druh použijete, já zvolila kombinace všech tří)
* 1 lžíce olivového oleje
* 1 vajíčko
* 1/2 lžičky prášku do pečiva
* špetka soli

Quinou propláchneme a naložíme do vody. Píše se, že ji stačí namáčet 8 hodin, já ale nechávám přes noc. Pro tento recept se s ní pak pracuje mnohem lépe.
Druhý den quinou nasypeme do mixéru, přidáme vajíčko, sůl, kypřící prášek , olivový olej a pořádně promixujeme. Těsto musí mít hustější konzistenci.

Troubu si předehřejeme na 190 stupňů.

Jelikož zase nejsem takový gurmán, tak nevlastním formu na pizzu. Ovšem jsem si jistá, že každý si poradí po svém. Rozhodovala jsem se mezi formou na koláč nebo na dort a jelikož muž po mě chtěl ještě něco sladkého, pro pizzu jsem si zvolila dortovou formu :o)
Vyložíme ji pečícím papírem a vlijeme těsto. Pěkně zapracujeme stěrkou po celé formě. Pro jistotu nechte chvíli stát ať se dostane skutečně všude.
Dáme do trouby jen asi na 4-5 minut. Jde o to, aby se těsto krásně zatáhlo a šlo pomazat omáčkou.

Ingredience na omáčku:
* rajčatový protlak ( ve složení jen z rajčat a vody BEZ CUKRU)
* libovolné bylinky ( já použila bazalku a česnek )
* trošku olivového oleje

Vše vložíme do menší misky a pořádné promícháme, klidně vmícháme i čerstvá na kousky nakrájená rajčata.
Jakmile má konzistenci dle Vašich představ (řídkou nebo hustou) namažeme na těsto, které jsme zrovna vytáhli z trouby a na ni si naskládáme oblohu dle chuti :o)

U mě to byla krůtí šunka, bazalka, chedar a mozzarela. Výborná je i s kukuřicí.

Opět vložíme do trouby a necháme péct přibližně dalších 20 minut dokud nám okraje nezačnou krásně zlátnout.

Pak už jen nakrájet ........ pustit si nějaký dobrý film .... a dát si do nosu.

Dobrou chuť :o*

Čas jako dárek.

Krásný den, 

a že dnes opravdu byl. Je neuvěřitelné, kolik toho člověk stihne, když dostane čas darem. Ano je to tak. Jelikož u mě se děje následující. Když vím, že mám den volno, nedokopu se pomalu k ničemu, flákám se, rozdělám spoustu věcí a na konci dne padnu do peřin.

Ale pak .. ne často ... stane se ... že dostanete čas darem. Jo, já tomu tak říkám. 

Ráno vstanete doslova jako robot nachystán na tu běžnou, klasickou rutinu a v podstatě se vše odehrává automaticky. 

Obléct se, hygiena .... proplácnout obličej a šup šup do práce :o) 

..... a práce se nekoná. Teď co????  Mě se v hlavě zřejmě přepne nějaké tlačítko, na kterém je napsáno ... DĚLEJ, NEVÍŠ JAK DLOUHO TO POTRVÁ! 

Takže, normálně bych ve dni volna v sedm hodin ráno nevstala ani za nic, ale když se to přihodí takovouhle náhodou ... juchůůůůůůů .... 

Udělali jsme si krásnou snídani s obrovským šálkem výborné kávy, k tomu bezlepkový chlebík s tím co mi lednička nabídla. A pak honem do obchodu. Nikomu se totiž nechce nakupovat po tom, co jste celý den v práci, a pak ucamraná ještě lítat po nákupech, tahat se s kilem cibule a deseti kilama brambor, to prostě ne. Dnes to byla ale hračka. Sluníčko svítilo a už před desátou se dá vyběhnout jen v teniskách a lehké mikince :o) 

Po nákupech přišlo na věc vaření ... .prííma... upekla jsem, konečně, uvařili spolu oběd na další den,

šoupli prádlo do pračky, pouklízeli a bylo odpoledne. Vše hotovo a jak jsem psala, takový čas se nemůže jet tak prosedět.

Vyrazili jsme si na výlet .... 

.. pěkně k moři .... 

Po tom, co jsme našeho draka pořádně okoupali, jsme se šli projít ještě do městečka. V tuto dobu a ve všední den normálně nemáme šanci.  

Všude vrcholí přípravy na Koningsdag a je to nádhera, koukněte sami, jak se obyčejné uličky promění ve slavnostní prostor. Kdo by tu ráno nechtěl vstávat :o)

Ovšem večer se nijak nemění. Obzvlášť po tak vydařeném dni. Pěkně pod peřinu a hlavou si nechat promítat dnešní den. 

Kéž by jich bylo víc .... a nebo vlastně ne, pak už by nebyly tak výjimečné a kouzelné.